4 druhy snů aneb jaký mají sny smysl?

Velmi dlouho jsem se zaobírala otázkou, co to jsou vlastně sny. Každé ráno po probuzení jsem se probírala nočními patáliemi a snažila se najít smysl. Možná jsem si spíše pokládala otázku: „Mají vůbec sny smysl?“ Mnohá literatura mnohé poví, ale rozhodla jsem se nevěřit teorii natolik, abych ztratila vlastní zkušenost a názor.

Jsou sny tak důležité, abychom si je chtěli pamatovat? Je realita někde uvnitř nás něčím užitečná?

Odpověď na tuto otázku jsem dostala poměrně brzy a to díky praxi. Povím vám krátký příběh vztahující se k prvnímu „druhu“ snů a podle mne toho velmi důležitého.

1)      Podvědomí prosakující na povrch

„Musím ti říci svůj sen,“ pronesl Honza se zvláštním úšklebkem. Jeho výraz mísil prvky úžasu, překvapení, nevěřícnosti, ale hlavně zaujetí. Slova pronášel ke své kamarádce, jež byla kdysi přítelkyní jeho nejlepšího kamaráda.

„My dva měli normálně svatbu! Stál jsem před oltářem, všude okolo byla spousta mých přátel a usmívali se. Potom jsi vyšla ty celá v bílém a strašně ti to slušelo. Díval jsem se střídavě na tebe a na lidi kolem, všichni se usmívali a byli šťastní, já taky. Až potom jsem se podíval na stranu, kde stál Michal (pozn.: kamarádčin expřítel) a on jediný se díval neuvěřitelně zhnuseným pohledem, nenávistně si prohlížel tebe a mě, i když se okolo něj svíjely tři pěkné holky.“

Sen, který Honza vyprávěl, by nebyl ničím zvláštní, kdyby pro něj nevykazoval určitou hodnotu a metaforicky nezobrazoval přítomnost. Jeho kamarádka mu opakovala, že kamarádství mezi nimi se Michalovi jistě nelíbí, ale Honza tvrdil, že se ho několikrát ptal a Michalovi kamarádství nevadí, ba naopak jim ho přeje. K tomu všemu byl Michal oblíbený u žen, mohl si vybírat.

Po tom, co jsem slyšela tento příběh, mi docvaklo, jakou mohou hrát sny důležitou roli. Naše podvědomí chápe jisté věci, ale vědomí si je nechce přiznat a tak si vlastně sami sobě lžeme, aniž bychom to tušili. Poté může přijít takto zdánlivě obyčejný sen, který nám však nedá spát, neboť má pro nás určitou hodnotu – poví nám pravdu.

2)      Podivná předtucha

Když jsem byla malá, měli jsme doma takový malý zvěřinec, do kterého patřila také andulka. Již si nevzpomenu na jméno, ale docela živě si pamatuji na sen, kdy jsme ji jako obyčejně pustili z klece a ona začala narážet do zdí, dveří, vlastně do všeho, co bylo v dosahu a to nikdy neměla s orientací problémy! Na konci snu padla na koberec mrtvá. Když jsem se ráno probudila, maminka ji pustila z klece, aby se mohla proletět, když budeme celý den ve škole nebo v práci. Jak mne vyděsilo, když andulka naletěla přímo do dveří a poté narazila do stěny. Avšak stále živou jsme ji zavřeli do klece a odešli do potřebných zařízení. Ještě v ten den andulka pošla.

Další příběh mi vyprávěla má kamarádka, které zemřela před nějakým časem maminka – na rakovinu. Je vlastně prostý – pár měsíců předtím, než maminka zemřela, se jí zdály o její smrti sny. Ne jeden, ale hned několik, třeba i několikrát za týden.

Poslední ze snů, který vám bude možná nejbližší a nejúsměvnější. Chlapci se v noci zdálo, že ho táta přistihl s cigaretou. Jak se mu ulevilo, když se ráno probudil a uvědomil si, že šlo pouze o sen. Ještě v ten den ho tatínek skutečně načapal.

Může to být pouhá shoda náhod? Může znovu pracovat naše podvědomí, které má z něčeho strach a přivolává si podobné sny? Jistěže, proč by ne. Ale upřímně? Mým názorem je, že na světě nejsme sami, že je stále někdo, kdo nad námi drží ochrannou ruku. Proč by nám ten „někdo“ chtěl ublížit? Na jednu stranu musí, abychom se dokázali ve svém životě posunout, na druhou stranu nás nechce zruinovat a tak nás na situaci připraví a emoce jednou prožité už nejsou natolik bolestivé – sny dokážou být velmi živé.

3)      Odpovědi na otázky

Stává se, že nechápeme, co se kolem nás děje. Nebo si nemůžeme zrovna na něco vzpomenout. Víme, že už jsme informaci jednou v hlavě měli, ale zrovna teď nevíme, kde jsme ji schovali! Ve snu máme všechno jako na talíři, jsou hluboko, tam, kde je všechno naše vědění ukryto.

Byl to zvláštní sen, kdy jsem byla na vršku velké hory a sjížděla ji po zadnici dolů. Jakoby připomínala zeměkouli. Začala jsem na severním pólu a pokračovala skrze veškerá možná území. Musím podotknout, že jsem velký neznalec biologie, zeměpisu a vůbec všeho, kde bych měla používat dlouhodobou paměť. V daném snu jsem pojmenovala všechna zvířata, která kolem mne běhala, létala, plazila se nebo plavala.

4)      Odraz mysli

Uléhala jsem do postele s hlavou plnou slátanin, ztracená v přítomnosti, která se právě odehrávala. Slyšela jsem hlasy v mé hlavě, jak se neustále hádají, co je správné, co špatné, co se má dělat a co nesmí. Má mysl přeskakovala z jednoho obrazu do druhého. Až jsem ztratila vědomí a sklouzla do světa snů. Tento svět se od reálného příliš nelišil. Vše bylo zmatené – však všichni známe sny, které nedávají smysl, pouze přeskakující všemožné pasáže tam a zpátky.

Dalším příkladem by mohlo být nadšení pro určitou věc. Kupříkladu jsem se nadchla pro nápad vytvoření tábora pro děti s tématem zombie. Začala jsem střádat tým instruktorů, řešit oficiální věci, shánět nápady na zrealizování, apod. Takto nadšená pro nějakou věc jsem již dlouho nebyla – tři noci se mi zdálo o zombících.

Zkrátka a jednoduše – pokud něčím žijete, vaše mysl se věnuje hlavně tomuto, odrazí se to i ve stavu snění.

Mohla bych mít pravdu? Vážně mohou mít sny poselství, prozrazovat nám skrytou pravdu a odhalovat naše vědomosti? Nebo jsem úplně mimo a sny jsou pouhou výplní našeho spánku?

Komentář

  1. Od David

    Odpovědět

  2. Od GVKB

    Odpovědět

  3. Od Martin Koloušek

    Odpovědět

  4. Od klump

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *