děti Archív

Proč školství nefunguje: Paradox vědění

Ač je totalitní režim dávno pryč, dnes je situace taková, že nám z něj stále něco zůstalo – nezvratnost učiva, o němž se nediskutuje. Kdyby lidé byli podstatně méně emocionální a znatelně více racionální, svět by byl neoddiskutovatelně lepším místem pro život. Málokdo asi pochybuje o tom, že konfrontace, od těch zcela malicherných až po

A co děti?

Já mám jasno. Chci vypadat jako velryba a to co nejdříve. Mé biologické hodiny začaly tikat přibližně v sedmnácti. Od osmnácti pro mě byl maličko problém vidět jakékoli malé dítě. V tu chvíli jsem si v hlavě nastartovala šílené procesy a mateřské pudy mě tak trochu ubíjely. Postupem času jsem se na chvíli uklidnila, ale

Homofobie jako projev osobní rozpolcenosti

V souvislosti s nedávným referendem o rodině na Slovensku jsem si kladl otázku, čím konkrétně tradiční rodiny utrpí, jestliže se možnost uzavírat sňatky a zakládat rodiny přizná i homosexuálům. O co konkrétně lidé z tradičních rodin přijdou? Co konkrétně jim ublíží? O co se jejich život změní k horšímu. Nedostal jsem uskpokojivou odpověď, jenom hromadu

Učme se od dětí

Když se tak dívám na malé děti, napadá mě spousta odpovědí pro mnoho mých otázek. Jejich upřímný pláč, láska a rychle pomíjiví hněv mi připomínají, kdo vlastně my lidé jsme. Mezi dospělými jedinci už těžko rozpoznám přirozené od osvojeného a tím pádem je i celkem složité se v lidském druhu vyznat. Přitom skutečnou povahu člověka můžeme vidět

Takový normální pracovní den II

Pracovat s dětmi je poučné. Vážně. Člověka to tolik naučí. A nejen v pondělí J Snad každý učitel potvrdí, že prázdniny, tedy cca 40 dní dovolené a 12 studijního volna v roce, je zatraceně zasloužených dní volna.  A po každých prázdninách je tak trošku šok se vrátit do školní reality a pracovní morálky. A nebavíme se tady jen

Děláme své děti vědomě nešťastnými

„Ty blbá krávo, pojď sem nebo uvidíš!“ „Neřvi, děti spí!“ Nikdy nespím, jak bych mohl, když se maminka s tatínkem hádají za dveřmi mého pokojíčku. Bojím se, už je tady zase. Jako včera, když jsem usínal a zaslechl ji pod postelí. Rychle se schovávám pod peřinu, tam na mě nemůže. Ale co ta obluda ve

Druhy inteligence ve škole

V současné době je ve společnosti rozšířená negativní nálada vůči našemu veřejnému školství a vzdělávání. Téma školství se objevuje stále častěji i v mainstreamových médiích, nejčastěji je kritizován fakt, že současný systém neodpovídá směřování nového století a nepřipravuje žáky na život v něm. Kritický tón – až na výjimky – převažuje nad snahou objevit zdroj problémů a přijít

Takový normální den učitelky MŠ

Blíží se první září. Čeká mě přípravný týden, ve kterém si vyzdobíme s kolegyní třídu, a potom hurá do nového školního roku. Začínám v nové školce ležící uprostřed velkého sídliště. Má dohromady osm tříd, v každé je 28 dětí. Po dlouhé době mám předškoláky, takže mě čeká připravit je (pomoci dětem vyrovnat rozdíly) pro vstup

Je dnešní mládež zkažená?

Je bezesporným faktem, že společnost je dynamickým fenoménem, který se vyvíjí a mění. Její vývoj je určován nejenom vnějšími popudy, jako jsou politickoekonomická situace, jedinečné historické skutečnosti (světová válka, přistání na měsíci, 11. září apod.), technologická vyspělost, globalizace či třeba multikulturalismus, ale i vnitřním koloběhem generací, které se u pomyslného kormidla společnosti střídají a udávají

Umíme společně žít? Aneb rozdíly napříč generacemi

Narážíme na ně denně. V tramvajích, obchodech, kavárnách, na ulicích, ve výtahu, ba dokonce i v našich domovech. Generace lidí narozených v jiném časovém úseku nežli my samotní. Děti pocházející z informační doby, občané z dob revoluce, a také dědečkové a babičky z válečného období. Myslíme, že se nás netýkají, ale přesto se s mezigeneračními rozdíly potýkáme dnes a denně. Jen stěží