„Ten, kdo káže vodu, nepije víno, protože neví, jak chutná. Ten, kdo káže vodu, nabízí tu svou – výměnou za víno druhých.“
„Moudrost je jen slovo mysli a srdce, které čeká, až chytrost pozná svou hloupost.“
Církev už mnoho staletí zasahuje do řízení státu a politiky v něm. Je nutno pochopit, kam až sahají prorostlé kořeny onoho vykotlaného dubu, který s první myšlenkou tohoto spolku jest majestátný dub, tyčící se až k nebesům. S větvemi, na kterých sedávaly moudré sovy, které šeptajíce dubu svou moudrost a poznatky, jež předat svému národu chtíce v čistém úmyslu poznání a pochopení.
„Sovy přilétnou jen ve chvíli, kdy se hloupost nerozhodne pro chytrost, ale moudrost.“
„Chytrost je jen vlastní mínění, které s chytrostí druhých tvoří vykotlaný dub, jenž nevolá sovy k návratu, neb kol něj čekají na kořist hadi.“
Ateisté – tato početná skupina jedinců je dle mého soudu názorným příkladem vlastní vzpoury svého přesvědčení nad manipulací církví a jejich přesvědčení. Dávají světu jasně najevo, že jejich knihu – život- si napíší sami, aby poznali svůj vlastní konec.
Neutrálové – skupina jedinců nevzdoruje druhým, ale ani se nenechá druhými zmanipulovat. Má svoje přesvědčení, které si nechává pro sebe a nemá potřebu jej publikovat světu.
Věřící – skupina jedinců nátlakovým způsobem manipuluje přesvědčení druhých. Jejich životy jsou knihou, ve které neustále listují, aby se dostali na konec, ve kterém již někdo byl. (kniha Bible – apokalypsa)
„Život nemůže mít konec, když jsme nepoznali začátek.“
Obsah knihy Bible je zřejmě jediným na světě, který dosud nenašel pochopení. Kniha je svatou pro miliony lidí po celém světě a lidé ji uctívají. Uctívají obsah, jež si každý vyložil po svém a svým názorem tak bojují za pravdu Boží.
Jak je však možné, že každý knihu pochopil zcela jinak?
V roli neutrálního jedince můžu být objektivní. Mým osobním názorem je předpoklad, že obsah knihy je odrazem každého čtenáře. Bůh svému lidu předložil knihu osudu, a každý si tedy píše svou knihu.
„Tak jako každý člověk dostal svobodou vůli, zákonitě dostal i svou knihu.“
Pokud se mýlím, jsem rád, že přiletěla sova. A pokud se nemýlím, tak jsem se stejně zmýlil – poněvadž mé vysvětlení nemá důvod k pravdivosti, ale k vlastnímu názoru a pochopení tohoto tématu.
„Jen chytrost se snaží být pravdivá. Moudrost hledá pochopení v závoji nevědomí.“
Když jsem přiřadil jednotlivou charakteristiku k dané skupině jedinců a odůvodnil tak jejich rozdílnost, vepsal jsem do nich kus sebe, a také se jimi ihned stal. Duše je natolik geniální, že dokáže oklamat mysl, aniž bychom si toho všimli. To je důvodem pro vyvrácení všeho, čím jsem byl dosud přesvědčený. Ať budu psát dál a dál a neustále tak rozvíjet svůj příspěvek, dostanu se na další metu, kterou později budu muset opět vyvrátit, než si uvědomím, že vše je vlastní přesvědčení – tudíž přesvědčení je přesvědčením.
„Až se člověk přesvědčí, že přesvědčení je jen dalším přesvědčením, nepřesvědčí již sám sebe k dalšímu přesvědčení.“
Jsem ateistou, protože nevěřím v Boha jako bytost. Nevěřím v Bibli a její obsah.
Jsem neutrální, protože přijímám názory druhých o víře, a také nikomu nevnucuji svou víru. Věřím nebo nevěřím v co chci.
Jsem věřící, protože věřím v Boha, ať je kdokoliv nebo cokoliv.
S každou skupinou mohu sympatizovat, byť třeba jen jednou myšlenkou.
Nejsem ateista, protože věřím v Boha, kterého nikomu nevnucuji.
Z těchto devíti slov jsem vytvořil souvětí, které veškerou mou snahu o vytvoření třech typů lidského smýšlení o víře a náboženství zcela vyvrátilo.
Vysvětlení tohoto tématu vypadá velice jednoduše, ale stojím uprostřed uzavřeného kruhu. Nevzdávám se však, a i když bojuji s tím nejironičtějším protivníkem – svým přesvědčením, jež neustále vyvrací vše, co jsem vysvětlil, věřím ve šťastné vybruslení z celé situace. Dosud jsem se snažil vše vnímat lidským chápáním a přemýšlením. Jen díky této příležitosti jsem zjistil, že jsem udělal chybu. Potřebuji se vcítit do někoho/něčeho, kdo je příčinou této úvahy. Ano, je to Bůh. Na celou situaci se potřebuji podívat z jeho pohledu, nebo spíše nadhledu.
„Nejčastější myšlenkou ateisty je: Prosím, Bože!“
„Nejčastější myšlenkou neutrálního je: Děkuju, Bože, věděl jsem, že jsi!“
„Nejčastější myšlenkou věřícího je: Bože, proč mi to pořád děláš?“
Víra je méně, než skutečná upřímnost srdce. Tou skutečnou vírou je totiž jen srdce. Jeho ohromná síla se rovná Bohu, bez ohledu na skutečnost, zda někdo věří či nikoliv.
Jako nemůžeme míchat jablka a hrušky, tak nelze míchat lidskou víru do různých skupin. Na nic na světě nelze udělat přesné měřítko. Nic na světě není stvořeno tak, aby do sebe zapadalo. Teď si odstavec přečtěte ještě jednou a vychutnejte si, jak neustále s každou další větou vyvracím tupředchozí, aniž bych to registroval. Zkrátka ty jablka a hrušky mícháme pořád, protože jablko bez hrušky, je jako jahoda bez maliny.
Takže jsem ateista, neutrál nebo věřící? (dle této úvahy)
Dle této úvahy jsem Bůh. (legrace)
Neřadím se do žádné skupiny. Jsem sám sebou. A přesně takhle funguje život, kdy je každý sám sebou a nikdy nikdo nebude úplně stejný jako druzí kolem něj. Na člověka nemohou být stejné parametry, protože je odrazem jednoho velkého zrcadla, kterému my všichni v srdcích říkáme Bůh. Ze stejného zrcadla, ale každý jiným střípkem. Proto jsme tak rozmanití a každý má svou víru, kterou společnost využila – stejně jako vše ostatní kolem nás. Tak jako sedmi miliardám lidí z celé planety nemůže účinkovat stejné antibiotikum, stejně tak nemohou házet nikoho do stejného pytle. V každém takovém pytli se dříve či později vytvoří díra.
„Každý jsme takový, jak se vidíme v Božském zrcadle.“
Tato úvaha byla vytvořena kvůli nepříjemně zažité situaci. Snažil jsem se pochopit celou situaci a nedělat ukvapené názory. Odpustil jsem. Poukázat chci na věřící, jež nátlakem dávají najevo svůj názor, že v dnešní době útlumu církve a rozšíření obzorů vědomí člověka – nová skutečná víra nabrala zcela jiný směr i rozměr. Pokud Bůh existuje, jsem si jist, že se usměje na ty, kdo kolem sebe rozdávají nefalšovanou radost ve jménu sebe sama – než na jedince, kteří v jeho jménu rozdávají kázání z nepochopené knihy a jsou ukřivděni z každého ignorování druhých. Buďme tedy už konečně všichni rozumní a svou víru nikomu nevnucujme.
“ Ten, kdo soudí druhé, je sebou odsouzeným. Jediným spravedlivým soudem je naše vlastní svědomí.“
