láska Archív

Buď jako Láska, miluj

Drazí bratří a setry, dnes je ten správný den, abych k Vám promluvil skrze Lásku a pro Lásku. Když jsem byl  vesmírem požádán, abych zde před Vámi vystoupil, mé srdce radostí poskočilo, neboť jsem tušil, že si ta věc žádá o slovo, které touží být rozpoznáno v davu lidských přání a toužení. Slunce opřelo se do mých

Jmenuji se Láska

Dívka ruce vzpíná k nebi a utíká se k božským komnatám, tluče na bílá mračna a trochu pláče. Její jméno andělé na svých rtech každé ráno pomilují  při východu slunce.  Na sobě má jen trochu lidské látky, je tak krásná. Modlí se tiše a rozjímá nad spoustou zachycenou v labyrintu nedaleko rozkošné fontány obalené do listů Emofílie. Nerušme

A co svatba?

Svatba? Blázníš? Vždyť jsou to jen papíry, které ti jsou vlastně k ničemu. Zbytečně se upíšeš a nakonec budeš muset řešit další papíry ohledně rozvodu, vyřešit, kdo si vezme auto a kdo byt. Nedělej si to složité. Vážně složité? Vážně je to upsání se? To si zahráváme s ďáblem? Z úst některých lidí to zní

Malí hrdinové (ne)všedních dní – Dokud se nesejdeme

Jmenovala se Viktorie. Byla to elegantní, atraktivní pětatřicetiletá lékařka. Pracovala na kardiochirurgii na přední klinice. Přednášela na univerzitách u nás i v zahraničí, věnovala se výzkumu, byla vyhledávanou osobností v oboru. I přes svůj věk tolik úspěšná. Nádherně hrávala na housle, postavu měla udržovanou sportem, ve volnějších chvílích se odreagovávala jako lektorka jógy. Dokonale moderní žena dnešní

Síla slov

Miluji Tě. Tady a teď. Tvé oči, jejich jiskra a pohled, jakým se na mě díváš, mě naplňují štěstím. Do Tvé tváře mohu hledět celé hodiny, a přesto nemám nikdy dost. Jsi jako vesmír a ve Tvé přítomnosti mne přepadá neskutečná touha společného objevování nekonečna. Tvé tělo je odrazem naprosté dokonalosti. I přes Tvé občasné

Kopuluješ, milískuješ se, či mrdáš?

„Tak to bych stříkal jak divej, vidět v tomdle něakou kundu.“ Zrovna jsem si vybírala nové ponožky, když jsem zpoza regálu zaslechla přeskakující hlásek sotva třináctiletého chlapce, snažícího se pobavit své kamarádky v sekci spodního prádla vyprávěním o své ejakulaci.  Monstrózní, řečeno jeho slovy. Děvčata se hihňala, až jim vibrovala rovnátka, a ukazovala kamarádovi další sexy košilky,

Netradiční zpovědní zrcadlo aneb o Desateru

Když si tento pokus o zpovědní zrcadlo přečtete, určitě budete konstatovat: „No jó, to dělal psycholog.“ Ano, dělal to kněz, který je zároveň psycholog a nestydí se za to. Jedná se pouze o pokus podívat se na některé hříchy trochu jinou optikou. “Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.” U prvního přikázání lidé většinou vyznávají, kolikrát

Vztah. Špatná zkušenost, nádherná přítomnost.

Vážně doufám, že mě za můj názor nikdo neukamenuje. Taktéž doufám, že v mém zamýšlení se nalezne alespoň někdo pochopení a bude se mnou, i kdyby jen částečně, souhlasit. Naposledy doufám, že si o mně nebudete myslet špatné věci ve spojitosti s mojí minulostí. Začnu tedy od toho, co bylo, a s tím spojenými prožitky, které nyní nazývám

Zpověď milenky

Nejdražší příteli, dělí nás tolik dní, měsíců, snad už roky od posledního setkání. Byli jsme spolu, byli jsme šťastní, poznali jsme lásku, poznali jsme nenávist, poznali jsme jeden druhého, poznali jsme hořkosladkou příchuť života, naučili jsme se žít. Přišel však čas a ty víš, že k tomu muselo dojít a já musela jít dál. Nejsem z těch,

Je přátelství jen projevem naší sobeckosti?

Úvodem bych rád řekl, že tento článek je pouze hypotetický konstrukt, sloužící spíše k zamyšlení nad jinou interpretací něčeho tak důvěrně známého, jako je přátelství a sociální potřeby. Dávám do poměru dva pojmy přátelství (cíl) a přátelskost (nástroj). Celou teorii jsem postavil na jedné z myšlenek Adama Smitha, liberálního ekonoma, že všechno lidské soužití a koexistence je