smysl života Archív

Dievča: „Môžem sa Ťa niečo spýtať?“ Chlapec: „Jasné.“ Dievča: „Prečo si myslíš, že všetko sa dá vysvetliť vedecky? A čo Boh? Ako vysvetlíš Jeho?“ Chlapec: „Pretože vo vede je logika. A čo Boh? Ten nejestvuje.“ Tento rozhovor som si vypočul dnes vo vlaku, keď som cestoval domov. Rozprávali sa dvaja teenageri, ktorí sedeli oproti mne.

Nemá-li život lidí myslících být řetězem jednotlivých epizod – a takového života člověk jen poněkud myslivější a opravdovější prostě nesnese – musí být všecka práce myšlenková i praktická založena na jistém a pevném základě …. Život. Jaký je jeho smysl? Proč jsme tady? Pro co vlastně žijeme? A žijeme vůbec pro něco? Nebo jsme pouze

Narodenie a smrť. Dve strany jednej mince, v rôznych prípadoch rozlične hrubej. Začína sa život narodením a končí smrťou jedinca? Nemyslím si to. Začala a skončila totiž len malá časť života. Život samotný začal pred miliónmi rokov a stále pokračuje. Berie tento pohľad človeku zmysel? Berie to človeku výnimočnosť? Myslím si, že sa človek z nejakého dôvodu potrebuje cítiť významný. Aj

Světe! Div se. Já přišla na tento svět, jako každý jiný. A přesto. Přesto si myslím, že tu nejsem náhodou. Jen tak, pro nic, za nic. Už pár let pozoruji vše, co se kolem mě děje. Své okolí, lidi, které dobře znám i svůj vlastní život. Tolik se toho v něm za poslední léta změnilo. A

Tento list je písaný nepastierskou formou. Morálne hodnoty mi nedovolia nazývať sa (alebo list) pastierom či takýmto prívlastkom. Slovenskí biskupi si tento prívlastok vo svojich listoch dovolia a výsledkom je aj špecifický obsah, ktorý adresujú svojim čitateľom. Táto forma evokuje, že sú informácie od autority, ktorú treba počúvať a podriadiť sa jej. Evokuje, že jej čitatelia sú neschopní