svoboda Archív
Digitální technologie se dnes vyvíjejí překotným tempem a každým rokem se tak náš svět zásadně mění, jsme tak svědky vzniku kyberkultury a fenoménu, který nazýváme digitální revoluce se všemi jejími klady i zápory, jak kulturními, sociálními tak environmentálními. Jednou ze zásadních otázek je i otázka svobody jednotlivce a jeho chování v kyberprostoru. „Kyberprostor zaujímá systém systémů,
Louskal jsem to několik týdnů a stálo to za to. Arendtová popisuje příčiny vzestupu antisemitismu, průvodní znaky nastupující totality a nezastavitelně vzrůstající brutalitu totalitních vlád jako nutnost přežití totalitních vládců. Pokud se mě ptáte, jestli vidím nějakou analogii k dnešnímu stavu, tak jednoznačně a zcela při smyslech říkám, že jsme v pěkným průšvihu a z
Už na základnej škole sme sa učili o otrokárstve, práve a bezpráví aj o nevoľníctve, až nám z toho bolo nevoľno. Máme v tom samozrejme jasno a ešte jasnejšie nám je, čo je to sloboda. A že fakt? No, veď tú slobodu nám predsa zaručuje zákon a ústava. Podľa našich zákonov je slobodný ten, komu
Mnichov, interpretován jako velká zrada, je zároveň mementem, kdy zmizelo Československo jakožto unikátní evropský ostrov demokracie a svobody v moři autoritativního nacionalismu. Často kladená otázka, zda patříme na západ, nebo na východ, sama dokazuje, že na západ. Na východě by taková pochybnost ani nemohla vyvstat. Tam se o věcech přespříliš nediskutuje. Největší šrámy na české
Jen 37% středoškoláků považuje demokracii za nejlepší způsob vlády. Tedy alespoň podle průzkumu, provedeného pro organizaci Člověk v tísni. Takhle vypadá budoucnost? Konkrétně pouze 37% dotázaných souhlasilo s výrokem: „Demokracie je lepší než jakýkoliv jiný způsob vlády“. Naopak plná třetina středoškoláků se přihlásilo k výroku, znějícímu: „za určitých okolností může být autoritativní způsob vládnutí lepší než demokratický,“ sedmi procentům
Tato práce pojednává o díle Demokracie a její kritici z pera Roberta Dahla. Důvodem výběru je, že demokracie a její studium mohou být právem považovány za středobod politické vědy. Velká část analýz a teorií ve společenskovědní oblasti se odvíjí od předpokladů racionálně myslícího autonomního člověka žijícího ve společnosti, tedy od stejných předpokladů, od nichž se odvíjí
Venku svítí slunce, je hezky a teplo. Dobře by se cestovalo. Naposled jsem v červnu cestoval pěšky v roce 1993, kdy jsem vyrazil 5.6. směr Gibraltar. První týden se svojí tehdejší láskou Markétou. Chtěla jít, tak šla. Docela slušně tu cestu snášela. Dorazila se mnou do Plzně, tam jsem ji políbil a od té chvíle
Jak mám poznat, kdo mluví pravdu? Jak mám poznat, kdo lže? Kdo se mnou pouze manipuluje za nějakým účelem a kdo to „myslí upřímně“? Konec světa jako zdroj politické moci Postmoderní společnost se v roce 2015 nachází na pokraji zvláštního stavu, který různé zájmové skupiny, různá média, různí lidé, popisují různými slovy. Někteří označují události
Neřešené problémy nakonec vyvřou a hrozí katastrofou, a to je přesně ta situace, na kterou čekají extremistické skupiny, pro které jsou jednoduchá a rychlá řešení prioritou. Přestože v posledních dvaceti letech zdánlivě zažíváme relativně klidné a šťastné období, pomalu začínají vybublávat na povrch neřešené problémy uvnitř politické, sociální a ekonomické sféry, které zastřešuje výraz nespokojenosti
Je člověk opravdu racionální bytost? Můžeme věřit naší intuici? Jsou naše rozhodnutí produktem naší svobodné vůle? Jakým iluzím podléháme? A jak mohou být tyto iluze zneužity v náš neprospěch? Na tyto otázku se pokusím odpovědět v následující práci. Klasická ekonomie založená na teorii racionální volby nahlížela na člověka jako na homo economicus, tedy jako na člověka ekonomického a