Filozofie Archív

Vedomie: Hypotéza o jeho podstate aneb prepojenie západnej a hinduistickej filozofie, část I.

Úvod V tomto texte popisujem svoje názory na vedomie. Vedomie považujem za veľmi zaujímavú tému, lebo je to niečo, čo všetci osobne poznáme, priam intímne používame, a pritom nevieme, čo to vlastne je. Možno prvýkrát ma vedomie zaujalo už v detstve, približne v čase, keď som začal chodiť do školy. Problém sa vynoril vo forme

Prirodzená filozofia

Úvod V tomto texte popisujem svoje základné filozofické názory, ktoré som nazval prirodzenou filozofiou. Viacerí filozofi nazvali svoje diela „Prírodná filozofia“. Od čias Aristotela do 19. storočia sa pod prírodnou filozofiou chápalo študovanie prírody. Newton nazval svoje veľké dielo „Matematické princípy prírodnej filozofie“. Nechcel som sa názvom podobať týmto géniom, ani sa od nich dištancovať.

Ľudské chápanie

Dievča: „Môžem sa Ťa niečo spýtať?“ Chlapec: „Jasné.“ Dievča: „Prečo si myslíš, že všetko sa dá vysvetliť vedecky? A čo Boh? Ako vysvetlíš Jeho?“ Chlapec: „Pretože vo vede je logika. A čo Boh? Ten nejestvuje.“ Tento rozhovor som si vypočul dnes vo vlaku, keď som cestoval domov. Rozprávali sa dvaja teenageri, ktorí sedeli oproti mne.

Čo je život?

Všetko, čo sa kedy stane, je možno určené. Ja ale viem, že vždy sú len dve možnosti, áno alebo nie. Nič viac, nič menej. Pri tejto filozofii je dôležité vedieť, že všetko závisí od chvíľkového rozhodnutia. Vlastne nejestvuje ani možno. Vždy len áno alebo nie. Keď sa Vás niekto opýta, či si dáte čaj, odpoviete

Smrt – přirozená součást věčného koloběhu života

Smrt! Každého čeká. Jak ji však vnímat. Jak jí rozumět. A co po ni následuje? Jako by zde tato otázka byla odjakživa. Jako by si člověk nechtěl připustit absolutní konec všeho bytí, ačkoli nekonečno je mu stejně tak nepředstavitelné, jako věčná nicota. Snad každé náboženství hledá na tuto otázku odpověď. Nebo spíše útěchu. Křestané mají

Lidská situace

Všechno, co se má stát se stane, říká se. A někdy se to opravdu podaří, všechno nebo jenom půlka se opravdu stane skutečností. Jak je to ale s minulostí? To už bylo, říká se. A my lidé tomu moc dobře rozumíme. Je to ta chvíle, která právě skončila, je to pocit, který právě dozněl, je to

Jako smítko unášené větrem

Nemá-li život lidí myslících být řetězem jednotlivých epizod – a takového života člověk jen poněkud myslivější a opravdovější prostě nesnese – musí být všecka práce myšlenková i praktická založena na jistém a pevném základě …. Život. Jaký je jeho smysl? Proč jsme tady? Pro co vlastně žijeme? A žijeme vůbec pro něco? Nebo jsme pouze

Škrtni si své KDYBYCH

Fenomén podmiňovacího způsobu v lidské gramatice je záležitost vysoce existenciální. Je to verze lidské přebývání, které je definováno melancholickým, debilním uskutečňováním svého „Já“ v prostoru a čase. Ztěžovatelský komplex je pak průvodním znakem tohoto onemocnění. Tíha vlastní marnosti dopadá na celého člověka, stává se tělovým mlékem, které má mumifikující účinky. Podmiňovací způsob se dotýká sloves jako slovního

Buď jako Láska, miluj

Drazí bratří a setry, dnes je ten správný den, abych k Vám promluvil skrze Lásku a pro Lásku. Když jsem byl  vesmírem požádán, abych zde před Vámi vystoupil, mé srdce radostí poskočilo, neboť jsem tušil, že si ta věc žádá o slovo, které touží být rozpoznáno v davu lidských přání a toužení. Slunce opřelo se do mých

Vajíčko (The Egg)

Byl jsi na cestě domů, když jsi zahynul. Byla to bouračka. Nic zvláštního, nicméně smrtelná. Zůstala po tobě manželka a dvě děti. Ta smrt byla bezbolestná. Záchranáři dělali co mohli, aby tě zachránili, ale marně. Tvoje tělo bylo úplně rozmlácené, takže můžeš být rád, věř mi. A tehdy ses setkal se mnou. „No… a co